Jdi na obsah Jdi na menu
 


Malé ohlédnutí

5. 9. 2008

Obrazek

Žalm k díkůvzdání.

Hlahol Hospodinu, celá země!

Radostně služ Hospodinu! Vstupte před jeho tvář s plesem!

Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe, jsme jeho lid, ovce, které pase.

Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu, neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení!

Žalm 100

 

Díky Bohu, že Jeho věrnost přišla i do našeho pokolení, že nás spasil, povolal, abychom nesly i my sestry tu radostnou zvěst o spasení v Ježíši Kristu dál. Jak říká Žalm 68, 12: „…Nesmírný je zástup žen, jež radostnou zvěst nesou.“ Je to naše úloha, zodpovědnost, a proto i v naší zemi vznikla práce mezi sestrami.

V době před revolucí byly naše možnosti k setkávání velice omezené, avšak v Polsku byly podmínky úplně jiné a práce sester tam byla rozvinutá. Jednou jsme se dozvěděly, že se v Polsku, v Ustroni pořádá letniční konference sester (bylo to v období 1988-1989). Jelikož jsme blízko polských hranic a polský jazyk tady na Slezsku mnozí známe, tak jsme se s pár sestrami vypravily na tuto konferenci. Mně osobně se to velmi líbilo, Duch svatý se mě dotýkal a viděla jsem, jak je dobré, když se sestry takto mohou vzájemně vyučovat a povzbuzovat. Dodnes si pamatuji ty biblické verše, které tam byly rozebírány ze Žalmu 37, 3-4:  „Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost. Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce.“ Uviděla jsem, že to je základ našeho křesťanského chození s Pánem – milovat Ho a být nadšen pro Něj. Když jsme se pak vrátily domů, shodly jsme se na tom, že by bylo velice dobré, abychom i my tady u nás začaly s takovou prací mezi sestrami. Můj manžel Rudek mě hned od začátku k tomu velice povzbuzoval a tak jsem nejdřív začala organizovat setkání sester v žukovském sboru. Nejsem průbojný typ, ale modlila jsem se za to a Pán mi ukázal i ve snu, že když se budu modlit, On mi pomůže. Někteří lidé se tenkrát ptali, proč máme dělat tato setkání sester, když už máme společné shromáždění? Dobře všichni víme, že muži jsou jiní a sestry jsou také jiné. My sestry máme stejné úkoly i povinnosti starat se o domácnost, vychovávat děti, jak říká Bible v Titovi 2, 3-5 „Podobně starší ženy ať se chovají důstojně, ať nepomlouvají a nepropadají přílišnému pití vína. Ať vyučují mladší ženy v dobrém a vedou je k tomu, aby měly rády své muže a své děti, byly rozumné, cudné, staraly se o domácnost, byly laskavé a poslouchaly své muže, aby Boží slovo nebylo zneváženo.“ Tak můžeme společně poznávat biblickou úlohu ženy, vzájemně se vyučovat, povzbuzovat a navzájem se za sebe modlit, abychom byly světlem a solí a mnohé další ženy zatoužily po Ježíši Kristu. Stejně jako Žalm 100 říká: „Radostně služ Hospodinu“ a to není jen ve shromáždění, ale na každý den i doma, uvědomovat si to, že cokoliv dělám, dělám nejen lidem, ale jako Pánu. Někdy sestry prožívají různé těžkosti a útoky a tak se nemohou plně radovat v Pánu, proto za důležité vidím, že po seminářích (na konferencích) jsou modlitby, kde sestry přicházejí dopředu a vyznávají své problémy, hříchy a spolu se modlíme. Sestra sestře vždycky spíš otevře své srdce. Byla jsem vděčná, když tam byl u toho můj manžel nebo další sloužící bratři a tak jsme se mohli spolu modlit za tyto potřeby. Díky našemu Pánu, že takto mohly mnohé sestry dělat nová rozhodnutí, skládat u Pána svá břemena a být osvobozované.

Práce se sestrami se i u nás začala rozvíjet, začaly jsme organizovat oblastní setkání pro sestry, kde nám sloužila sestra Tatiana Hydzik, která vede práci se sestrami v Polsku. Bylo to pro nás velkým požehnáním, sestry byly nadšené a tak začala vznikat sesterská setkání v jednotlivých sborech. Měly jsme touhu, aby tato práce se rozvinula i v dalších sborech a tak se uspořádala 1. konference sester AC, která se konala 29. – 30. ledna 1993 v Kolíně. Byla to vlastně ustanovující konference, kde se bratři modlili se vzkládáním rukou za sloužící sestry z každé oblasti. Myslím, že je velmi důležité, abychom vykonávali tuto práci pod autoritou pastora.

Zpočátku se konaly celocírkevní konference jednou ročně jen v Kolíně, ale pak později jsme začaly dělat konference dvakrát v roce. Jarní byly v Kolíně a podzimní se konaly na Moravě, aby se všechny sestry těchto konferencí mohly zúčastnit.

Díky Bohu a jeho milosti, ušly jsme kus cesty, ale mnohé je ještě před námi, abychom poznávaly více Boží principy, naplňovaly jeho vůli ve svém životě, aby On byl oslaven.

A tak přeji všem sestrám, aby mohly zůstávat v Jeho blízkosti a tak šířily Boží světlo kolem sebe.
Marie Bubiková